Hlemzy

Tematicky nezařaditelný článek, protože je o hodně věcech.

10. února 2011 v 21:14 | Penguin
UPOZORNĚNÍ: Tohle je psané jen za mě, Penguin. Terka už-ne-chan se s ničím z tohoto článku nemusí (a nebude?) zototožňovat.
  1. Fakt se těším na lyžák. Na ten náš, český, jedeme ze třídy jenom čtyři (Terka jede do Rakous), a z mých známých tam budou už jen kamarádky ze základky, které chodí do prváku - tedy paralelky naší kvinty. (Kdybyste se ptali, proč jedu do Česka, když můžeme do Rakouska - já nejsem lyžař. Třetí družstvo, třes se! I když, na prvním jsem byla ve druhém, a docela mě fascinuje kupříkladu jedna holčina, která byla v tom třetím, teď jede do Rakous a čas od času machruje se svými "lyžařskými historkami". Mlčím!) Budeme dělat movies nights (Matrix, Star Wars, Barney Stinson), budeme tam mít WiFi (a já svýho Zaca = notebook), já mám ty nejhezčí (vlastně jediný hezký) školní lyže (červeno-černo-bílo-stříbrný Völki) a svoje vlastní krásný běžky s krásnýma Rossignol botama... It's gonna be great. A těším se na Janičku, Vojtu a Míšu a holky "z efka"... Už ať tam jsme. :-)

  2. Něco o seriálech. Nevím, jak jsem mohla žít bez Eureky. Jestli se tomuhle seriálu rozhodnete dát šanci, za a) nedívejte se na to česky (ani slovensky), ale vychutnejte si ten krásný hlas Jacka Cartera v původním znění; za b) pokud nechcete řvát jako malý dítě, jako já teď, nedívejte se na S01E12, protože to je snad nejsmutnější věc v seriálovém, ne, obecně filmovém světě, jakou jsem kdy viděla.
    A jasně, že mám pořád ráda TBBT, Vampire Diaries a další seriály, ke kterým se hlásím... Ale jen Eureku doopravdy miluju. (Zní to úchylně, có?)

  3. Něco o facebooku. To bude stručné - zakažme ho ze zákona. Všem by nám bez něj bylo líp, ale jednotlivě se z něj fakt zdrhat nedá.

  4. Něco o Děkujeme, odcházíme. Hm, setkala jsem se s tím, že mě má hodně lidí za strašnou cyničku, svini, nepřející hloupu egoistickou Češku a já nevím co ještě, ale já s touhle organizací nesouhlasím a souhlasit nebudu. Je hromada oborů, které si přijdou nedostatečně finančně ohodnocené, a stejně se, pokud vím a v takové míře, žádný z nich nepokoušel urvat si takový žvanec čistě a jen pro sebe. Jestli jsou čeští lékaři v nedostatku a jestli do té bohatší vrstvy tuzemské společnosti nepatří, sorráč, ale já jsem v tom případě asi bezdomovec.

    Co se týče jejich oblíbeného argumentu - "Nastupující lékař v Německu má třikrát víc, a netvrďte nám, že Česko je na tom s bohatostí třikrát hůř" - můj táta je defakto taky státní zaměstnanec, jeho němečtí kolegové mají více jak trojnásobek jeho platu, a přidal se někdy k nějakým protestům? Ne.

    (A ach áno, medicína je fyzicky i psychicky náročná, časžroutská a společensky důežitá a potřebná disciplína - ale pardon - vážně máte ve státní sféře ještě dost hodně, páni lékaři! A když chcete peníze, vysvětlujte těm skutečně sobeckým Čechům, ne mě, že regulační poplatky a privatizace nemocnic nejsou ekonomicky tak od věci! A, jů, třeba to v tom Německu mají, nemýlím-li se se svými nezralými šestnáctiletými vědomostmi.)


    A vůbec. Jestli to někdo sepsal trefně, tak to tenhle pán: http://pixycz.posterous.com/42369456.

  5. Něco tak všeobecně. Nepamatuju si, kdy jsem nechápala tak moc lidí, jako teď. Přijde mi, že hodně původně racionálním lidem hráblo, a že mě ta vlna začíná brát taky. Pomoc. Zachraňte mě.

Co jste to, páni z Global Dynamics Eureka jenom zase kutili, že je na Zemi taková krize?

Karamba, pravila, a začala psát.

21. prosince 2010 v 19:24 | Penguin
Než začnu, chtěla bych moc poděkovat Standovi Rulcovi ze Srdce blogu, že můj poslední článek na Téma týdne byl uveden jako tip na již zmíněném místě. A já jsem si včera říkala, kde se tu nachumelilo tolik lidí najednou :-)

Bolest na duši se dá pojmout z mnoha hledisek. Předešlé články věnované tomuto tématu jsem neprojížděla, ale vsadila bych se, že se najdou slečny, které za účelem zvýšení návštěvnosti svých blogísQůů zkopírují z tety Wikipedie článek o depresi, stoprocentně se najdou i takovéty EmoEmy, které se budou vylévat z toho, že svět je děsně nespravedlivý a jediný kámoš je žiletka, a pak se najdou literární tvůrci všech možných kvalit, kteří splodí povídku či básničku (o tom, mimochodem, přemýšlím také.)

Vlastně hodně často přemýšlím, jak vlastně poznat, jestli je doopravdy někdo smutný nebo není. S depresí jako takovou, tou diagnostikovanou lékařsky a kvůli které musíte pobývat v nejbližší psychiatrické léčebně, zkušenosti mám. Ne osobní, ale onen člověk, který ji měl, mi byl hodně blízký. A proto mi opravdu leze pod kůži, když někdo na očích všech dělá hovadiny s žiletkou, ze dne na den začne chodit jen v černé, a když už se uvolí s někým hovořit, vykládá mu, jak je strašlivě smutný. A když se ho někdo zeptá proč, odpoví, že to nemůže říct, a dělá depkaře dál.

Smrt v blízkém okolí, těžká životní situace. Jestli tohle někdo zvládá v klidu, je taky zralý pro Bohnice. Můžu potvrdit, že se tam dobře jezdí na kolečkových bruslích, ale to s tím vůbec nesouvisí. Dále, a to bych za normálních okolností nepřiznala, se dá brát i láska za něco, co tíží naši duši, krade nám to pozornost a nedá nám to spát. Nesnáším romantiky. Ale dnes, když jsem si najednou v trolejbuse uvědomila, že civím z okna s otevřenou pusou a jednoho pěšího na chodníku, a pak se schoulila k tomu sklu a smutnila, že je jen za sklem (nebojte, znám ho, nebyl to náhodný kolemjdoucí.), mi došlo, že jistým lidským pudům se ubránit nejde, a pokud člověk není bez srdce, je to přirozené. Jsem puberťačka, co machruje, že není, tak mi to přejte. Stejně je to beznadějné.

Takže - na jakékoli důvody k smutku a pomoc v něm má právo každý. Nemusejí ho ostatní chápat, může to být cvok, a z hlediska obecného to nemusí důvod dobrý. Ale, a to je můj názor, dělat smutného nebo se snažit dávat svůj smutek co nejvíce najevo, aby se našlo co nejvíc lidí (anebo někdo konkrétní), co ho budou litovat, je ubohost.

Domluvila jsem. Nedávala to smysl.


OPRAVA

19. prosince 2010 v 19:22 | Penguin
KARAMBA, VŽDYŤ ONO JE PF 2011! A JÁ TAM MÁM 10!
Takže...
sdasd
Uf.

ól aj wont tu kristms... is jů.

14. prosince 2010 v 14:00 | Penguin
Jsem holka, propánajána. Je jasné, že si přeju naprosté malichernosti. Dneska jsem si koupila dvoje šaty (do tanečních, Jašíne můj, končím jimi!), brala bych kulmu na vlasy. Pak jsem si milému Ježíškovi napsala o batoh, hezký, s kapsou na 15,6" notebook a pásky na připevnění skateboardu (abych byla upřímná, vypadá to, že takový není). A taky kolečka, chrániče, helmu...

Jestli jste dočetli až sem, možná si říkáte, že jsem děsně povrchní nána. No tak třeba jsem, ale snad mám nárok přát si hlouposti. Ale snad mi i věříte, že mnohem víc bych pod stromečkem našla něco jiného. A nemusí se to přímo válet zasypané smrkovým jehličím.

Klidný průběh, pohodu a hezké pohádky. Taky budu jednoduše šťastná, když bude kapr s bramborovým salátem a vermutem (to je taková sladká, skvělá a alkoholická věc).

Ze všeho nejvíc bych si ale od pana Ježíška (Ježíška, ne Santy! Santa ať přináší radost američaňátkům, já po něm nic nechci) přála, aby se mi to trochu urovnalo v hlavě, přinesl mi trochu toho štěstí, dopřál mým blízkým bezpečí, lásku a pohodu, a v neposlední řadě bych byla nejradši,, kdybych otevřela dva balíčky - v jednom by byl dárek, který bych nikdy nečekala, ale udělal mi velkou radost, a potom přesně to, co je v nadpisu článku.

Ani by ten dárek nemusel být zabalený.

Čtecí záchodové celebrity

29. listopadu 2010 v 20:22 | Penguin
http://28.media.tumblr.com/tumblr_lbp0n8wWZO1qbhz9bo1_500.jpg
Tahle scéna v posledním Harrym byla roztomilá.

To jednou Penguin zapnula blog.cz a zvolala: "Ano! O tomhle se dá psát!" Svou oblíbenou/-é knihu/-y nemohou mít přeci jedině tupci, kteří se buďto nenaučili číst, či se jim číst zkrátka nechce, nebo lidi, kteří ani číst nemohou, a takovým bychom měli pomáhat :) Bohužel se bojím, že teď napíšu jedno z nejdelších pojednání v historii tohoto blogu... V mé historii :D

Asi by bylo fajn říct, co pro mě znamená pojem oblíbená knížka. Knížek je hodně, a poslední dobou mi přijde, že se píše (nyní myslím pro naši věkovou skupinu) pořád to samé - a rozdělila bych to tak na fantasy, ve kterém se jen těžko hledá něco nezkopírovaného od Tolkiena, Lewise nebo dalších klasiků
(ano, i v Harry Potterovi najdeme nějaké souvislosti či podobnosti... Ale hodně vzdálených, a navíc - Bleskojizvý Brýlatec je věčný, a střežte se ho, poněvadž narozdíl od Chucka umí čarovat - i když je pravda, že Chuck by mu hůlku vykopnul a Harry by byl namydlený... Dobře, to už je překombinované, jdeme dál)
na prosté dívčí románky, psané geniálním marketingovým jazykem - aby byly snadno pochopitelné i pro peroxidové bedýnky, aby chytly čtenářstvo s co největším rozsahem cynismu (ale na nás ultra-cyniky nemají, hehe) a aby se to zkrátka dobře prodávalo, aby se to dalo prodat Hollywoodu
a nakonec na dobrodružné knížky, které sice hlásají, že jsou pro chlapce od třinácti let, ale stejně nakonec chytnou jiné pohlaví jiného věku :D *dělá, že se skrývá a že má dostatečnou inteligenci na to, aby se podobným svodům nepoddávala* 

Inu, tak tedy k mým podmínkám. 
a) CHYTLAVOST.
Pokud mi někdo vecpe knížku, přikáže "Čti!", já si lehnu, začnu číst, ale je to pro mě neuvěřitelně těžký oříšek dostat se třeba jen přes prvních pět stránek, povzdechnu si, knihu hodím na zem vedle postele, zhasnu, spím, a nebohá kniha se válí na té zemi do doby, než mi přijde mail z knihovny, abych ji vrátila. 

b) ORIGINALITA.
Již moje milá nee-chan a spoluautorka blogu a některé další dámy mě možná za následující slova zabijí či nemile zkritizují, ale neodpustím si to, mám konkrétní příklad, a proto ho z mé klávesnice vypustím. Eragon. Půjčila jsem si ho přibližně ve čtvrté třídě ZŠ ve školní knihovně plna očekávání, protože to byl tehdejší hit a bestseller, ale o to větší bylo moje zklamání.
Začalo to nadějně a roztomile. Pasáček, sirotek... Najde vajíčko. A z něj se vylíhne dráček! Dračice (rawr)! How sweet! Musí to vyklopit tomu dědovi... Ano, říkám si, v každé knížce musí být něco jako Gandalf, to taky není nenormální... Dobře, to, že spolu vyrážejí putovat, road-knihy jsou klasika. Ale když se pak flákají jen vesnicemi pleněnými skřety. A dost. Milý Itale, skombinovat Tolkiena a zeměpisné pojmy Jižní Afriky a přepsat to do poněkud čitelnější podoby než má Pán prstenů (ano, toho jsem taky nečetla! ale je to jen mou leností - filmy miluju a odlišnosti znám díky bratrově dokonalé znalosti tohoto díla) je sice super co se týče klácení davů, ale mě to holt nechytlo. Scusa, amico.

c) speciální - ZÁCHODOČTIVOST obsahující JEJEDNOPOKOLIKÁTÝTOČTU.
Ano, přiznejme si to, na oné místnůstce se čte opravdu dobře (a co říkáte "fůj", "ty vogo", atd... suchaři). Ale já mám jeden problém - pro mne je málo knih, které prolezou podmínkami a) a b). Vlastně jsem už dlouho na žádnou takovou nenarazila, abych řekla pravdu. A proto se ráda vracím k těm, které je splnily, jenže i ty filtruji. Touto, poslední, podmínkou. Představte si situaci - jdete "úřadovat" jen na chvilku, a v knížce, která se zrovna blyští na dlaždičkách, nemáte čas hledat, kde jste skončili naposled. A není to právě znak skvělé knížky, že ji vezmete, otevřete na náhodné stránce, začnete číst v náhodném odstavci - a baví vás to? :)

A teď už bych snad mohla ke konkrétním kouskům :D

Nejlepší mimozemšťani na Zemi

8. listopadu 2010 v 16:58 | Penguin
OK, panstvo. Pro toto Téma týdne jsem hlasovala i na Srdci blogu, protože mám tolik přátel a tak špatný pocit, že jim nikdy nevyjádřím, jak je mám moc ráda. 

Tak jo, abych nějak začala - hodně často přemýšlím, jak někteří lidé můžou některé lidi za přátele vůbec považovat. A uvedu to na příkladu - sice do tohoto věkového okruhu již, naštěstí nepatřím, ale mám možnost to sledovat. Virtuální třináctiletá slečna, její profil na facebooku. Profilový obrázek je většinou nekvalitní a většinou mobilová (a někdy ještě přeupravená) fotka s našpulenou tlamičkou před zrcadlem (důležité je zjištění návštěvníka, že fotoaparát jejího telefonu či fotoaparátu má blesk, který se v onom zrcadle náležitě odráží) a vystrčeným, zatím neexistujícím, zato push-up podprsenkou zdařile imitovaným popředím. Na tomto hlavním obrázku je skromně sama, ale abychom tedy nahlédli pod pokličku hrnce, ve kterém se vaří nějakých šest set přátel, otevřeme si záložku Fotky. 

Ejhle, album "s těmi nejlepším!" (toto je přepis do jazyka českého, s mojí ubohou vypatlavštinou bych tipovala, že se tam bude nacházet cosi jako "tHe_BeEst=** //s tĚma_NeJlepšÍÍma") Album obsahuje fotky nápadně podobné dívčinině profilové, akorát, když si odmyslíme naperoxidované a denně žehlené vlásky, oči jako EmoEmy, synchronizovaně vystrčené nalakované pysky, postoj "Hele, vole, já mám kozy" a co nejvíce zapojíme fantazii, jisté rozdíly mezi slečnami najdeme. Rozpoznat se ovšem dají rozpoznat ještě snáz - pod každým obrázkem najdeme jméno, hromadu srdíček a někdy i docela hodně řádků (až se člověk diví, že tyto dámy při IQ, které nosí ve svých uměle blonďatých bedýnkách, dokážou něco napsat), ve kterých se má zbytek z oněch 600 přátel dozvědět, jak dokonalé, a hlavně čím dokonalé ty holky jsou.

Ameriko, poď sem!

27. října 2010 v 20:09 | Penguin
Hehehe *spokojeně si mne ruce*. Zace Téme týdne, na které mám vlastní názor, a u kterého si mohu rýpat až doaleluja. Ale ani to na tak dlouho dnes nebude. >>>img source

Inu, Halloween. Maminky vydlabávají pracně do obrovitosti vypěstované dýně, krvechtivé dětičky si brousí nože, a poté do dýní vyřezávají trojúhelníkoidní obličeje, vloží svíčku, přiklopí jejich skalpovaným vrškem a vystrčí na verandu, aby tito "Jackové" svítili do tmy. A v některých případech na sebe navléknou své oblečky do maškarních a jdou zapařit ke kamarádům na nějakou halloweenskou party.

A víte co? Proti tomuhle já nic nemám. Není to sice původně český svátek, ale souvisí to se Svátkem všech svatých, a ten my máme, jen jsme jako národ takoví ateisti, že nám to už nedochází (já věřící jsem a všichni, co s tím mají problém, mi mohou víteco). Ale také jsme tradičně rýpaví a rádi děláme, jak si na tradice potrpíme (já jsem rýpavý katolík - slavit křesťanské svátky jako zkomerciolizované pohanské rejdění je normální?), a proto se najde spousta takových, co veřejně prohlašují, jaký je to zlozvyk v Čechách tohle slovo vůbec vyslovovat, ať se všichni stydějí, že nám do českých tradic tolik cpou Ameriku.

A je říjen, a všichni tito rypálci jdou na nákup, tlusté červené dědky a stromečky se soby a Santovými miniaturami, které tam straší už od září, s klidnou tváří přejdou, na Mikuláše kupují dětem "čokoládové mikuláše", jimž někdo berly a čepice s křížem vyhodil do sběru a navlékl je do santovského stejnokroje a jako vrchol všeho si podobnou hrůzu vylepí do okna jakožto vánoční dekoraci... A divné jim to nepřijde :-)

Takže - závěrem - proti halloweenu, dokud mi na dveře nebudou bušit zamlovaní prcci a nebudou řvát "Trick or treat!", nic nemám, ale proti tomu, že nějakým chytrým pánům od marketingu došlo, že hmatatelně obézní dědek v červeném obleku a s hromadou "roztomilých sobů" se prodává lépe, než Ježíšek bez definované podoby, mám hodně.

Ejmn. 

Dělání ze sebe ostatní aneb "Myslela že je to známka punku..."

25. srpna 2010 v 11:03 | Penguin
for the best of the best
Aehm, aehm, aehm. Takové podobné Téma týdne tu už bylo, a já se k němu vyjadřovala trochu, jako kdyby to bylo to aktuální (Hudba) než to tehdejší, že (Téme týdne bylo Beatles, článek je zde). Stejně se ale pokusím splácat něco s novými poznatky, protože jsem od té doby slyšela v rámci této "problemtiky" hodně nových názorů, a tímto se pokusím vám je nějak předat.
Konkrétně jsem prvních třináct dní srpna, jak si možná pozornější čtenáři tohoto blogu všimli, strávila na jakémsi vědeckém táboře, který se vpodstatě ani táborem nazývat nedá (ale bylo to pamparádní, fakt že bych se tam ke všem hned vrátila) - a i když nás všechny spojovala účast v soutěži s "vědeckými projekty" a spousta jiných věcí, zkrátka parta skvělá, co se týče hudby, dostali jsme se jednou do menší rozepře (nene, spíš takové krátké přátelské diskuze).
Já jsem si tam v tomto ohledu docela rozuměla s partičkou trochu mladších kluků, kteří poslouchali tvrdší metal, punk, rock a další podobné styly, překvapením pro mě byl jeden týpek, o kterém se všeobecně prosléchalo, že má nejradši Shakiru (i když, slovy jiného účastníka zájezdu: "On se dívá na Shakiřiny klipy, ale má vypnutej zvuk" :-D), a pak se z něj vyklubal i fanda Billy Talent a rocku a prostě více méně všeho až na hip-hop.
více v CČ.

Edward a jeho červená rtěnka

9. srpna 2010 v 11:55 | Penguin

K videu - trailer na "oficiální" parodii na Twilight. Já myslím, že správnou a trefnou parodii.

Za podobné téma jsem hlasovala na Srdci blogu, protože už dlouho jsem opravdu vyčerpávajícně chtěla vyjádřit názor na tento fenomén, který musel zasáhnout snad každého. Abych vysvětlila stručnou kostru tohoto článku: byla jsem fanynkou Twilightu, pak jsem tvrdila, že ho ráda mám, ale už mne tak nezajímá... A teď na něj do kina chodím jen proto, abych mohla necelé dvě hodiny slintat nad tělem Jacoba Blacka, smát se blbosti Belly Swanové a make-upu Edwarda Cullena. Ale, toto Téma týdne není jen o Twilightu, takže se nebojte, že by to bylo jen o něm.

Chci se omluvit za případné hrubky, nesrovnalosti či překlepy; tento článek píšu při fyzikální přednášce na vědeckém "táboře", a jak jsem psala ten článek o anime u přednášky o monokrystalech, tak tomu jsem skoro vůbec nerozuměla a článku jsem nějakou zvláštní pozornost nevěnovala... Tak ta dnešní je vážně zajímavá, takže mi kdyžtak odpusťte, já zaujatě poslouchám, a tomu článku se nevěnuju už skoro vůbec :-) (ještě na pidiklávesnici netbooku, k tomu se snažím programovat a nemyslet na pár věcí)

Celý článek je pod odkazem Celý článek :D

Anime? Bez předsudků, bitte

3. srpna 2010 v 14:08 | Penguin
http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQhNK0HzUvIojdIzHB31smD75RHbRXAS7VmenMasfNf8C2sT1w&t=1&usg=__wVQPTDLBJGLo3uIXFrM80IT3M4M=Anime. Když jsem toto Téma týdne viděla, jako první mě napadlo, že mám docela radost, že je to téma přesně pro mě a pár dalších "postižených". V druhém okamžiku mě ale napadlo, že prakticky nemám co říct, protože já tento svět japonských kreslených postaviček zase tak dobře neznám, protože vydávat se za otaku, když se dívám jen na Naruto (Death Note jsem dokoukala :-)), japonsky umím říct jen: "Jmenuji se ... a nejsem blbá" a napočítat do deseti, nejezdím na animefesty, nekupuju si cosplay hadry (i když, kdybyste mi věnovali čelenku Skryté Listové/Pískové/Kamenné, tak vám budu zavázána) (a ano, když jsem měla v koleni dva stehy a měla jsem ho obvázané, tak jsem kulhavým způsobem skotačila po baráku a vejskala si, že vypadám jako ninja), ale, prostě, zkusím vyjádřit co nejobjektivnější názor.

Celý článek? Upozorňuju, že jsem se trochu rozkecala :-)

"Mamí, já se bojím xichtbooku."

12. července 2010 v 15:33 | Penguin
Znám jen velmi málo lidí, co nemají facebook. Jedni takoví tvrdí, že je to sociální síť, tudíž je jen pro socky, druzí říkají, že ho na nic nepotřebují, třetí, že ho nemají radši, a někteří si ho již prostě zrušili.

Abych řekla pravdu, já ho pořád mám. Ráda fotím a kreslím, proto mi přijde celkem fajn, že takto své výtvory zveřejním tak, že je vidí něco přes stovku lidí, které osobně znám, a že někteří dají "Líbí se mi", nebo k tomu (občas) napíšou smysluplný komentář. Taky, ale to je asi už tou facebookovou degenerací, mám prostě nutkání se o něco s tolika lidmi podělit, nebo takto veřejně vyjádřit svůj postoj k něčemu tím, že se přidám do dané skupiny. No, a některé lidi třeba nemám na ICQ, protože se, ehm, stydím si o něj požádat :D, a tak občas docením i Facebook chat.
Ráda si přečtu smysluplné věci od ostatních, kouknu se na zajímavá sdílená videa, komentuju...

Myslím, že k něčemu takovému je ten "Xichtbook" (mé nejoblíbenější pojmenování") určený. Jenže někdy mi přijde, že lidi z něj opravdu magoří. Omlouvám se všem dotyčným slečnám, ale já nemám potřebu pětkrát denně číst, kde a co dělali se svým miláčkem, či kdy konečně jejich milý přijede, a to, že ho hrozně milujou by mě po tom všem napadlo taky samotnou. A to jsou ty lepší případy, když některé, zejména menší (bohužel někdy i ty starší), slečny, píšou, kde byly se "svÝmA lááásEnQama _a jak jE mrtĚĚĚ láfínkujou", a zakončí to "slovem" "M.Vááás" a nějakým příšerným smajlíkem, nejčastěji "=***" či něčím podobným doplněným dlouhou čárou z podtržítek, člověk už se vážně zamýšlí, co je ten Facebook vlastně zač. (celý článek ->)

Existenční krize a jiné příznaky běžného života

17. června 2010 v 18:30 | Penguin
Zdravím. Budu vám vyprávět pohádku. OK?

Byl jednou jeden krásný zámek, v jednom krásném městě, s krásným nádvořím. Ve vzduchu se vznášel lehký, teplý a příjemný letní vánek. V prostoru vymezeném absencí jinak všudypřítomných plastových sedaček byl rozmístěn menší orchestr a zápolil s notami, kolíčky a pultíky v tom hloupém větru. Jedna, pro naši pohádku stoprocentně nepodstatná, osoba již stála se svými děravými houslemi připravena ke hře, a bez větší úhony odehrála valnou většina koncertu. Error. Před poslední skladbou si všimla, že něco není v pořádku. Poskládala si jednotlivé listy not špatně za sebe, a part, jenž měla před sebou, rozhodně neodpovídal tomu, co měla v následujících chvílích hrát. Začla si jednotlivé papíry, které se vší silou vzpíraly nadvládě kolíčků, přeorganizovávat. Dirigent měl nervózně vztyčené paže a čekal, až bude moci odmávat předtaktí. V tu chvíli před zraky přítomných zakroužil bílý list papíru, a také naše Nepodstatná ve snaze zachytit si svůj part. List se uhnízdil u nohou hráčky prvních houslích, a ta ho osobě podala. Konečně vše bylo jak má. Orchestr stál připraven s houslemi pod krky a violoncelly... v klíně? Dirigent byl připraven odmávat závěr vystoupení. Raaz... Error. Osoba si náhle uvědomila, že krk svých houslí a zrak upírá na opačnou stranu papíru, na kterém měla natištěnou poslední skladbu. Rychle si levou rukou sundala nástroj a pravou si noty otočila. Držely. Konečně bylo vše jak má. Všichni nachystaní a dirigent - rááz, dva. Nepodstatná osoba konečně začla hrát, hned na první dobu. Error. Měla začít na druhou.

No, já holt neumím vyprávět pohádky. A když nějaké vyprávím, jsou nic moc. Ještě jsem měla pohádku "O zombie hrající houslový absolventský koncert s emo patkou s malou škvírkou pro jedno oko a pavoukem spadlým uprostřed concertina", ale tahle byla aspoň trochu delší.

No, vlastně jsem začla jen proto, abych oznámila, že asi do konce června budu trochu neaktivní. Chci se přihlásit do Českých hlaviček, ale na to, že je 30. uzávěrka a já ze svého projektu nemám téměř nic, si docela věřím. Takže asi tak, čau.

Look at those fools... They have no appreciation for art... And you have to feel art... And the art... Is an explosion.

4. května 2010 v 15:37 | Penguin
Sorry za tak nesmyslnej a dlouhej název článku... :D

Až na jeden článek včera jsem byla na své poměry dlouho neaktivní - bylo to tim, že jsem tu měla návštěvu :) Večer snad něco přidám... Jednak bych ráda napsala kousek 777, pak bych zase jednou ráda něco ukutila a to téma týdne mě tentokrát taky celkem zajímá :) Takže prosím chvíli strpení :)

zdroj obrázku (a KATSU! :D)

Tohle je nejhorší a nejpříšernější blog emo snažících-se-být-in náctek

3. května 2010 v 20:41 | Penguin
Tohle není moje věc, spíš se týká jednoho článku, co sem dala Terka. Trochu níže je vidět článek "Já ale fakt NEjsem EMO!", jehož obsahem jsou fotky, které vznikly, když moje drahá nee-chan šla se psem, a já se jí nedivim, to světlo bylo vážně zajímavý, možná bych taky vytáhla mobil a zkoušela cvakat.

"Tady je taková malá ukázka toho, co vznikne, když dáte depresí stižené na hlavu padlé puberťačce do ruky foťák a pošlete ji ven..."

Jen úryvek komentáře, který k tomu Terka přidala. Nevím, jestli se našlo víc lidí, co to, stejně jako tahle chápavá dívčina, pochopilo tak, že Terka je emařka, a připadá si "cool" nebo "in", že to sem dává. Děcka, přečtěte si tohle (Wikipedie - Ironie) :)

Mrtví, hřbitovy, atd., si úctu vyžadují. Sama kupříkladu nesnáším už jenom to, když si někdo z toho dělá srandu, nebo třeba jen odmítá v kostele sundat pokrývku hlavy. Nemám ráda emaře, kteří, právě jak sama autorka onoho antičlánku říká, si na ty trosky hrájí jenom kvůli tomu, že je to v módě, a i když jim nic nechybí, nadávají na svět, hrozí sebevraždou a žiletku nepoužívají ztrovna k holení.

Já bych se k takovému článku taky nesnižovala. Ale když někdo z mojí spoluautorky dělá přiblbou náctku, snažící se být in, hubu držet nebudu.

Howgh.

Nezvládám...

12. dubna 2010 v 15:54 | Penguin
avatar z layforu

Omlouvám se velevážené obecenstvo, zase nestíhám. Chci poděkovat za to, že na to, že tu fungujeme 4 měsíce, tu bylo už skoro tisíc lidí, to je dobrý. Ale právě díky tomu by to chtělo nějaký aktualizace, ale teď trochu nestíhám, takže už zase prosím o trpělivost... Myslím že už tak pozítří nebo tak bych sem něco mohla dát, ale vzhledem k tomu, že se mně nebo nějakému virusku podařilo smazat soubor, který startuje Windowsy, všechno mi zahučelo a Vilík je dočasně nepoužitelný, takže oxiduju na počítačích jiných nevinných lidí. A co se týče 777, to si vyřizujte s Terri, na ní to vázne (budu bonzovat, třeba tě to donutí psát :-P :D Gomen, mami :D)

Jen abyste věděli, co to tu provádím

19. března 2010 v 19:49 | Penguin
Možná tu jste, a říkáte si: to sou patlaly, hlavně ta Penguin, ani layout si nastavit neuměj. Haha, zalezte, já se ho tu pokouším dát, protože jsem konečně udělala takový, co se mi fákt líbí, a abyste viděli, co to bude, až to bude...

mini

EDIT: So, I'm done. Jsem vcelku spokojená, zejtra doladim detaily, udělám nějaký podkategorie, ještě na pár míst hodim nějaký obrázky, udělám menu. A bude to CAKACAKA (hustomrtěkrutěpřísný), ne? :D

Kusóóó!

18. března 2010 v 12:31 | Penguin
Krizi. Mám krizi. Děsnou. Děsivou. Vyčeprávající.
Zase máme novej layout... A mně se co? No co? VŮBEC NELÍBÍ. Vrr!

EDIT: A máme zase novej, a ten se mi líbí :-)
P.S.: To na obrázku je Nate Archibald z Gossip Girl *omdlévá*

Zase hlásek prosím :D

4. února 2010 v 18:36 | Spamující Penguin
Líbím se vám? Chcete mě? Asi ne! Ale líbím se vám? Tak za mě prosím hlasujte... Prosím prosím prosím, smutně koukám...

-nechcete ho chudáčka malýho poslechnout? Rád by prorazil... A jako jeho tvořitelka bych mu chtěla trochu helfnout... :D

Stačí jít >>>ZDE<<< a ťuknout na Penguin. Danke schön meine lieblings :)

Spam! :D

27. ledna 2010 v 14:46 | Penguin
No, rozhodla jsem se, s trochu zpixelovatělou podobou, přece jen zúčastnit té soutěže na Layforu. Jestli se vám tedy líbí toto hrůzydílo:


hlasujte, prosím, tady:


->odkaz na layfor


Všem hlasujícím za mé retardované muffiny srdečně děkuji :) :D

Muhehe!

16. ledna 2010 v 21:55 | Penguin
Toš, protože se mi ten starý tmavý design vůbec, ale vůbec nelíbil, udělala jsem nový. Nevím jak vám, ale mě se ten nový líbí víc. I když mám strach, že ostatní se na mě zase sesypou, že ten starý byl mnohem lepší, a co že je tohle za spatlaninu s converskama.

Co mě štve, že mezi těma buttonama v menu jsou takovýty divný tečky, dívala jsem se, fakt tam nejsou napsaný, je to nějaký divný pozadí těch odkazů... Kdyby měl někdo some idea, čím to je, dejte o sobě vědět :D

Které anime?

2. ledna 2010 v 23:28 | Terka-chan
Varování: Pokud se aspoň trochu neorientujete v různých anime, bude pro vás tohle trochu (trochu dost) nepochopitelný!!

Byla jednou jedna holčička, která chodila do školy, kde měla spolužačku Jainie. No a ta jednou začala s jakýmsi nepochopitelným "Who are you?" "We are Shinobi..." "...of the Sand." No a jelikož ta holčička byla od přírody zvědavá jak lázeňská veverka (k čemuž ji opravňuje to, že bydlí ve městě, který má slovo Lázně přímo v názvu), začala se po čase pídit, cože to ta Jainie zase žvaní. A tak se dostala k anime jménem Naruto. Zpočátku poněkud nedůvěřivě pozorovala jak v prvních dílech pobíhá jakýsi blonďatý trotl a pořvává, že se stane čímsi jako Hokage, ale brzy ji celý příběh strhl a prvních 100 dílů zhltla doslova jedním dechem. Potom si ale povšimla, že některé díly jaksi nesouvisí s hlavní dějovou linií. Trošku zapátrala na internetu a brzy zjistila, že téhle "omáčce", která ma za úkol udělat z anime o 90 dílech seriál o 220 epizodách, se říká fillery. Jelikož ale byla pilná anime závislačka, rozhodla se fillery nějak překousnout a shlédla všech 220 dílů.
Poté se vrhla na Naruto Shippuuden, tedy pohračování první řady seriálu. Poplakala a zaslintala si nad Sasorim, proklela Sakuru a virtuálně zabila Sasukeho, až najednou kde se vzaly, tu se vzaly...FILLERY! Jistě sami uznáte, že když do vás japonští tvůrci hrnou třicet dílů, které se absolutně netýkají Akatsuki, je to trochu moc. A tak se naše pilná divačka na Shippuuden lidově řečeno vykašlala a vzala na milost starého dobrého Dr. House.
Po nějaké době se pokusila sledovat také Death Note, pro změnu anime, které zbožňuje drahá Pengiun-chan, ale během devíti dílů si vypěstovala alergii na český dabing a brzy ji přestalo bavit číst titulky u japonsky mluvených dílů. Na jeden večer jí temnotu nedostatku kreslených postaviček prozářilo třináctidílné anime Gravitation, ke kterému se už nevrátila, protože pokaždé, když uviděla růžové vlasy Shinda-kun, se jí začalo chtít zvracet.
A proto přišel...WOLF´S RAIN! Jako boží světlo prozářil její šedivé dny a dal jí vůli vyrtvat, smířit se s nepřízní osudu v podobě anglických titulků, pomalého internetu a ústavu pro choromyslné zvaného gymnázium. Rychle zkoukla všech skoro 40 dílů, aby je vzápětí shlédla ještě jednou. Srdnatě bránila svého oblíbence Kibu před pomlouvačnými klepnami, které o něm nestydatě prohlašovaly, že vypadá jako holka.
Jenže...bylo tu jesno velké JENŽE. Ono totiž koukat na jedno anime třikrát za sebou není ono. A naše divačka si nyní dělá starosti, protože neví, do čeho se pustit dřív. Možností je mnoho.

a) dokoukat Death Note
b) dokoukat Naruto
c) Bleach
d) Fullmetal Alchemist
e) Devil May Cry

No, a já jsem poněkud bezradná, poněvadž vážně nevím, co si vybrat. Kdybyste laskavě poradili, ocenila bych to, jenže jediní lidé, kteří si tohle (možná) přečtou, budou pravděpodobně do jednoho hlasovat pro Death Note, a do toho se mi ani trochu nechce. Ach jo. Asi se definitivně vzdám své animácké existence, případně se půjdu zabít, anebo potřetí zkouknu Wolf´s Rain. Takže Jashin s vámi, jdu si přečíst nějaký lehký YAOI na uklidnění.

No... Asi že vítejte :D

27. prosince 2009 v 14:30 | Penguin
Vítejte na našem blogu... bla bla bla, to by na začátku dokázala napsat každá lama.

Už asi tři čtyři dny tu ten blog "ležel" bez povšimnutí, jen s obligátním "Lorem ipsum", na kterém jsem zkoušela design. No a začínalo mi našeho nového blogu být trochu líto, tak jsem si řekla, že teda nějak začnu, za mě, za Penguin i za mou drahou Terku-nee-chan (ta se o tom s největší pravděpodobností dozví, až uvidí tenhle článek :D). Heh, jen plácám a moc se mi ten začátek nevede :D

No, možná vás napadlo, co je to to divné cakacaka. Pech, to vám neřeknu, poněvadž to ani já, ani nee-chan nevíme :D Prvotně s tím prý přišel nii-kun no nee-chan (brácha Terky ;)), ale ten to pravděpodobně taky blíže nespecifikoval. No, a tak jsme to (tak trochu) s nee-chan zestátnily, a když něco vidíme, slyšíme, řekneme cakacaka, aniž by kdokoliv včetně nás věděl, co že to má být.

Co tu můžete čekat? Inu, já se přiznám, že já nic neumím. Mám doma takové roztomilé domácí zvířátko, trochu starší, už trochu vrčí, když po něm něco chcete, říkáme mu Vilík. Je trochu pomalejší a dost často mě to... ehm štve, ale za jeho věrnost mu to odpouštím. Já si ráda hraju s ním, jeho myší, klávesnicí, tabletem, co jsem mu koupila k Vánocům a občas spolu něco vyplodíme (jako třeba tenhle design, kterej mě už teď štve a asi ho brzo předělám). Občas mě osvítí múza a vyplodím i nějaké to dílo literární, ale ta jsou tak nečitelná, že vás zajímat nemusejí. No a nee-chan se asi povedlo múzu podplatit, a píše povídky, fan-fiction a další skvělé výplody, díky kterým se stala jedním z nejoblíbenějších sloh-maderů naší češtinářky :D

Tak, to by na úvod stačilo. Trochu mě to štve, ráda bych napsala něco originálního, vtipného (a cakacaka), jenže zrovna no idea, takže pech.

Doufám, že sem přidá něco i Terka :D

Tě pic a Ozzák s váma

Penguin
 
 

Reklama