Říjen 2010

Dlouho tu nebyla recenzé! Vážení, 17 Again.

31. října 2010 v 20:12 | Penguin |  Filmy
Ano, ano... Teď se možná dělíte na dva tábory - antidisneyliga si odfrkne a řekne: "Pche, zase ten Efron." A řůžovoučké i jiné fanynky tohoto "Troye" z High School Musical si zase pomyslí (inu, i o tom se dá polemizovat): "Co je to za kravku, tohle už přece viděl každý." 

Fajn. Já patřila k té první grupě. I když, když mi bylo nějakých... dvanáct? A poprvé jsem se dívala na High School Musical, rozesílala jsem smsky všem svým kamarádkám, že ten Troy je krásnej, krásnej a ještě jednou krásnej! Pak jsem však "procitla" (stejně jako s Twilightem... br.) a vypěstovala jsem si averzi k disneyovským hvězdičkám a všemu kolem nich. A pokud se mnou někdo chtěl probírat jakoukoli polovičku Zanessy, posílala jsem ho... však vy víte kam.

Pak ale přišla moje drahocenná, řečená "Ocásek", a povídá: "Hele, viděla jsem to Znovu 17. Je to úžasný." A já, samozřejmě: "Pche, tam hraje ten... Zac Efron, ne?" A Ocásek se mírně zkroutil a odpálkoval to: "Ale tam mu to zrovna docela sluší."

Vážení, poučení do života: Ocásku nevěřte všechno. Já mu (jeho majitelce) věřím. A nevyplácí se mi to. Protože mi to nedalo a 17 Again jsem shlédla. Zajímá vás, jak moc jsem se složila? Bacha, může to být trochu spoiler :-)

Ameriko, poď sem!

27. října 2010 v 20:09 | Penguin |  Hlemzy
Hehehe *spokojeně si mne ruce*. Zace Téme týdne, na které mám vlastní názor, a u kterého si mohu rýpat až doaleluja. Ale ani to na tak dlouho dnes nebude. >>>img source

Inu, Halloween. Maminky vydlabávají pracně do obrovitosti vypěstované dýně, krvechtivé dětičky si brousí nože, a poté do dýní vyřezávají trojúhelníkoidní obličeje, vloží svíčku, přiklopí jejich skalpovaným vrškem a vystrčí na verandu, aby tito "Jackové" svítili do tmy. A v některých případech na sebe navléknou své oblečky do maškarních a jdou zapařit ke kamarádům na nějakou halloweenskou party.

A víte co? Proti tomuhle já nic nemám. Není to sice původně český svátek, ale souvisí to se Svátkem všech svatých, a ten my máme, jen jsme jako národ takoví ateisti, že nám to už nedochází (já věřící jsem a všichni, co s tím mají problém, mi mohou víteco). Ale také jsme tradičně rýpaví a rádi děláme, jak si na tradice potrpíme (já jsem rýpavý katolík - slavit křesťanské svátky jako zkomerciolizované pohanské rejdění je normální?), a proto se najde spousta takových, co veřejně prohlašují, jaký je to zlozvyk v Čechách tohle slovo vůbec vyslovovat, ať se všichni stydějí, že nám do českých tradic tolik cpou Ameriku.

A je říjen, a všichni tito rypálci jdou na nákup, tlusté červené dědky a stromečky se soby a Santovými miniaturami, které tam straší už od září, s klidnou tváří přejdou, na Mikuláše kupují dětem "čokoládové mikuláše", jimž někdo berly a čepice s křížem vyhodil do sběru a navlékl je do santovského stejnokroje a jako vrchol všeho si podobnou hrůzu vylepí do okna jakožto vánoční dekoraci... A divné jim to nepřijde :-)

Takže - závěrem - proti halloweenu, dokud mi na dveře nebudou bušit zamlovaní prcci a nebudou řvát "Trick or treat!", nic nemám, ale proti tomu, že nějakým chytrým pánům od marketingu došlo, že hmatatelně obézní dědek v červeném obleku a s hromadou "roztomilých sobů" se prodává lépe, než Ježíšek bez definované podoby, mám hodně.

Ejmn. 

Inspirováno odpolední procházkou se psem

25. října 2010 v 22:44 | Terka(už ne -chan) |  Literární tvorba
Tohle vzniklo v pondělí večer místo přípravy na písemku z matiky. Takže je jasný, jak ta asi dopadne.

Brouzdám se pěšinou
pokrytou listím,
že mží mi do vlasů
po chvíli zjistím.

Jak nevlídný, jak pochmurný čas,
v ty kratičké dny,
kdy sladkobolný lásky hlas
už víckrát nezazní.

S rukama v kapsách šedého kabátu
loudám se dál, pražádný spěch.
Přesto se přiblížím nezvratně ke vratům,
a z hrudi ztrácí se v tu chvíli dech.

Zaskřípe do ticha kovaná brána,
zní to jak óda na bolest,
na holé jabloni zakráká vrána,
za každý zločin přichází trest.
Teď už to vím.

Zlatá a rudá je pokrývka tkaná,
pod kterou srdce tiše spí.
A pak jsem tu já, já nepozvaná,
co s kytkou v ruce bděle tu sní.

S kyticí z hloží, trnů a trávy,
kráčím jen pomalu, nesměle dál.
Přitom se opájím naivními právy,
že tu smím být, že sis to přál.

Na chladný kámen kytici položím,
s pocitem marnosti, prázdnoty v duši,
mimoděk epitaf zlehounka pohladím,
v mramoru zapsaný tuší.

Na kraj se snáší neslyšně
soumraku růžové šero,
laskavé, soucitné
a nikým nespatřeno.

Z hřbitova odcházím s večerem,
chladná už zas jako skála.
To je můj trest. A můj zločin?
Že jsem tě milovala.

Btw. Někde ty verše malinko drhnou, ale co už.

Pověst o hromadě chytrých pánů...

18. října 2010 v 22:13 | Terka(už ne -chan) |  Nezařaditelné
Taaaakže...ehm...totiž....jako...too....
dobře, tak jinak.

Po večerní výtce mé milované najdražší jediné (bohudík) matinky, že zase celej večer čumím do monitoru, se ve mě něco hnulo (a ne, nebyl to dnešní oběd, ale něco, čemu se snad prý říká svědomí ?), a rozhodla jsem se tedy udělat něco pro svou budoucnost. Rozhodla jsem se dát si tu práci a převést do elektronické podoby látku čtvrteční písemky z biologie. Výsledkem mého hodinového snažení bylo cosi, co jsem původně klasifikovala coby pohádku, čemuž odpovídaly následující znaky: 1. neurčitý děj, čas a prostor, 2. množství kouzelných jevů.
Nicméně po důlkadné a podrobné analýze jsem dospěla k závěru, že vzhledem k reálnému základu, ale spoustě historicky neprokázaných faktů, se pravděpodobně jedná spíše o pověst. Tak se tedy posaďte a pozorně poslouchejte....


Už zase?!

16. října 2010 v 14:17 | Penguin |  Novinky z blogu
I když jsem byla na předchozí layout neskonale hrdá, považovala jsem to za grafický výtvor svého života a bla bla bla, kdesi cosi, hňa, na to, jak je venku, byl moc letní. Takže jsem zasedla k noťáskovi a vypatlala jsem tohle. Je to hodně fialové, a podle toho, jak je ta ruka v záhlaví tlustá a ošklivá, se dá i soudit, že je moje. No. Je to moc nalevo a úzké, nenastavené to vypadá velice hezky, ale takhle je to docela nic moc. No, já brzo zase něco vytvořím.
fsdfs
Trochu jsem se i inspirovala tím, s čím zrovna soutěžím na layforu, svou fialovou košilí (viz obrázek), svou divnou podzimní náladou, kvůli které celou naši ves otravuju rachocením koleček svého skateboardu (viz obrázek), ale docela dobrou náladou - nacpala jsem se do úzkých kalhot a dobře mi k nim jdou kecky (viz obrázek).

Jo. A, doufám, že Terka nebude protestovat, oficiálně je tohle už jen můj blog, a bývalý Terky-chan blog. Ale pořád si sem může přidávat, co chce. Mně je to jedno :-)
-> EDIT! Nee-chan se (viz níže-komentáře), pod mým chytře vymyšleným vydíráním (viz výše :D) k tomuto jím zapomentému chudáčkovi blogu zase doznala :D Takže don't worry :D Ale doufám, že sem v tom případě něco přidá :-P

Miláčkové moji!

13. října 2010 v 17:57 | Penguin |  Novinky z blogu
Pokud se vám líbí tento fialový chudáček, můžete mu, chudáčkovi, dát hlas zde. Poznáte ho tak, že je podepsán mým nickem :D Děkuji vám převelice, chudáčkovi to vyřídím, kdybyste na něj byli hodní! 

Layout, co snad ani není layoutem

1. října 2010 v 18:16 | Penguin |  Layouty
Všichni, co občas zavítají na layfor si jistě všimli, že teď tam rozběhli soutěž Do it yourself, o nejlepší layout z čistě vlastních zdrojů, a čistě ručněmyšně dělaný. Já jsem spatlala totálně jednoduchou věc, která opravdu nemá nápad a na které se mi snad líbí jen ty barvy. :D Ne, kecám, docela by se mi blog takového vzevření líbil, ale rozhodně se to nehodí jako soutěžní práce. Protože na tom není moc práce :D
Výjimečně je "nakódovaný" (všimli si někdy lidi, co to slovo u svých blogových layoutů používají, že je to v podstatě faktická blbost? :D) - takže ZDE se můžete zděsit.