Prokletí Luny

2. ledna 2010 v 20:56 | Terka-chan |  Literární tvorba
TOTO NENÍ FF!!!
Tuhle povídku jsem psala ve třeťáku pro jednu spolužačku. Byla to víceméně moje spisovatelská prvotina, respektive první dílko, který lze brát trochu vážně, což znamená, že kraviny, který jsem psala na základce nepočítám. Příjemný počtení, snad se bude líbit.


"…srdce proti rozumu,
to je vždycky bitva,
kdopak dnes vyhraje
asi brzo uvidíš…"

Luna vypnula přehrávač a rozsvítila lampičku na nočním stolku.
Starodávná lampa prom
ěnila tmu panující v pokoji v šero, takže zhruba dvacetiletá dívka s po pás dlouhými mírně zvlněnými vlasy jasně rezavé barvy mohla dojít k oknu a roztáhnout závěsy z těžkého tmavě rudého sametu. Prostorný pokoj vybavený nábytkem z 19. století zalila jasná záře dorůstajícího měsíce.
Blí
žila se půlnoc. Luna sebrala z háčku na dveřích černou koženou bundu, husté vlasy svázala černou sametovou stuhou a vykročila do temné noci.

Pospíchala ulicemi spícího města a co chvíli pohledla na náramkové hodinky. Půlnoc se blížila nemilosrdně rychle. 23:40. 23:51. 23:59. Půlnoc.
00:00 Lunu to pobavilo. Podle v
ěštce Nonstradama měl v roce 2000 přijít konec světa. Tři nuly k tomu přímo vybízely.
A co teprve, když jsou čtyři. Pomyslela si Luna hořce. Pak se najedou jejím tělem projela bolestivá křeč. Dívka zasténala a sesunula se na zem vedle prázdných kontejnerů na odpadky. O pár sekund později se ze země zvedla velká šedá vlčice s rezavým proužkem srsti na ramenou a zvláštníma modrozelenýma očima.
Zvedla hlavu a dlouze, teskn
ě zavyla na měsíc. Pak se otočila a ztratila se mezi domy.
***
" … radši ať pojdu, ať smrt mě skolí,
láska nepatří do srdce krysaře.
co po mně chceš, Osude, vždyť to bolí
proč podíval jsem se kdy týhle ženě do tváře?..."

Jason nevědomky vyťukával prsty do stolu rytmus písničky. Přistihl se, že už nejmíň deset minut tupě zírá na monitor počítače. Rozpracovaný referát na téma Lykantropie: mýtus nebo skutečnost? se na něj zle šklebil v podobě wordového textu. U počítače seděl už aspoň tři hodiny a byl s bídou v polovině práce, kterou měl odevzdávat zítra ráno. Nikdy by ho nenapadlo, že studium mytologie může být tak náročné. Napadlo ho, že si měl raději zvolit jinou školu. Kdyby to udělal, nikdy by nepotkal ji a měl by o polovinu méně starostí. Jenže ne, on musí vždycky dělat všechno tím nejsložitějším způsobem. A tak se teď místo na referát soustředil na její nepřístupnou tvář s aristokratickými rysy, na její nádherné zářivě rudé vlasy a její plné rty. Napadlo ho jak krásné by bylo smět je políbit. Ale na to mohl rovnou zapomenout. Pochyboval, že vůbec ví, že existuje.
Pomalu vstal a protáhl si tělo ztuhlé po tříhodinovém sezení. Přešel k oknu a vyhlédl ven. Očima přejel liduprázdnou ulici. Tak zase zpátky do práce. povzdychl si v duchu, když
v tom jeho pozornost upoutal pohyb dole na ulici. Podél zdi se plížil jakýsi stín. A pak najednou do světla pouliční lampy vstoupil veliký šedivý tvor. Pes. napadlo nejprve Jasona, ale vzápětí si uvědomil, že se plete. Vlk? Co tady proboha dělá vlk? A pak si byl najednou, aniž věděl jak, jistý, že je to ona. Vlčice. Dlouhou chvíli si navzájem hleděli do očí. Vlčí oči měly zvláštní modrozelenou barvu.Jasonovi připomínaly hladinu horského jezera za jasného rána. Měl zvláštní pocit, že ty oči už někde viděl. A pak mu to došlo. Váhavě mrkl na monitor svého počítače a pak se obrátil zpátky k vlčici, sedící jako nádherná neživá socha před domem. Je mož že by Luna…? Vyloučeno! Vzpamatuj se, hochu, máš to v hlavě pěkně pomotaný!
***
Luna seděla na studeném asfaltu a hleděla do očí muže, kterého milovala. V jeho pohledu viděla vepsanou otázku. Pak se jí zazdálo, že zahlédla záblesk pochopení. Jason se na chvíli odvrátil, a když pohlédl zpět, byl ten záblesk pryč. Luna si přesto byla jistá, že v jednu chvíli věděl pravdu. Naposledy se na něj smutně zadívala a pak se pomalým klusem vydala zpátky domů. Nad hlavou se jí klenula noční obloha, posetá miliony hvězd. A každá z nich byla pro Lunu kapkou naděje. Když viděla hvězdy, věřila, že jednou se její největší přání vyplní.
***
"… tolik, tolik hvězd
máš nad sebou
a je tolik, tolik cest
co tě k nim dovedou…"
 


Komentáře

1 Jaine Jaine | 3. ledna 2010 v 10:54 | Reagovat

*thumbs up*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama